Rod Skalických
Hlavní nabídka > Genealogie > informace k rozrodu Martina Maliny
Na Horní Bečvě, respektive od r. 1703 po vzniku nové obce na Prostřední Bečvě, jsou nositelé příjmení Skalický písemně doloženi od poloviny 17. století. Jejich usedlost se nacházela v Kněhyních na jižním úbočí Humence. Podle lánského rejstříku z r. 1675 je usedlost Jiřího Skalického zapsána mezi těmi, které vznikly v letech 1656-1675. Nejstarší rožnovská matrika pak jen sporými záznamy s velkými časovými mezerami v rozmezí let 1660-1676 vykazuje čtyři děti Jiřího Skalického (* cca 1637 † 13.6.1697) a jeho manželky Zuzany.
Z nich nejmladším zapsaným byl syn Jan Skalický (* 19.3.1676 † 31.1. 1729 nebo 2.2.1729), který si vzal za manželku Annu, dceru budoucího hornobečvanského fojta Martina Maliny. Byl to patrně on, kdo opustil rodnou usedlost v Kněhyních a usedl na někdejším hospodářství Martina Čagánka (doložen v r. 1675) v Bacově na návrší za Humencem. Hřbetem Humence procházelo rozhraní jeho pastvin, luk a polností s pozemky někdejšího hornobečvanského a potažmo tehdy už prostřednobečvanského fojtství.Z šesti dětí, která Anna Janu Skalickému porodila v letech 1700-1713, jmenovitě zmíníme dceru Annu Janíčkovou-Skalickou * 28.3.1706 † 7.2.1765. Dne 20. ledna 1723 se provdala za pasekáře Martina Janíčka (* 4.4.1699 † 6.11.1783). Jeho příjmení bylo jedním z řady zmnožených příjmení, vzniklých v nejstarším a nejpočetnějším rodě Blinka. Janíčkův rodný pasekářský grunt ležel v začátku údolí Bacov. Jeho půda se rozkládala podél levého břehu Bacovského potoka a sahala až k jeho ústí do Bečvy. Patřil k němu i podíl v javořině Janíčkova Beneška na hřebeni Vsetínských Beskyd. Jejich syn a dědic Jiří následně pak na sklonku svého života sepsaným testamentem v r. 1795 usedlost rozdělil mezi dva syny na dvě části pod č. 45 a 170.
Hospodářství pasekářské usedlosti Skalických se ujal syn Jan Skalický (* 14.1.1709 † 24.3.1785), který se 16. června 1732 oženil s Marinou Závorkovou (* 10.7.1714 † 17.12.1775), dcerou Jakuba Závorky z Dolní Bečvy a velmi pravděpodobně sestrou tehdejšího prostřednobečvanského fojta Jiřího Závorky ( *cca 1688 † 7.3.1773). Jejich dvanáct dětí většinou předčasně umíralo a dospělého věku se dožila jen dcera Anna Křenková-Skalická (* 3.5.1742 † 22.4.1798 Prostřední Bečva 69).
Dědicem rodové usedlosti se stal až syn Jan Skalický * 6.3.1777 † 30.3.1807 z druhého manželství, uzavřeného 28. dubna 1776 s Anna Vaňkovou (* 24.6.1750 † ?, jako vdova se 15.5.1785 provdala za Josefa Bila). Z druhého manželství pocházela ještě dcera Rozina * 6.12.1782 † ?, 13.11.1804 provdaná za Josefa Kuběnu.
Vnukovi Anny Skalické-Malinové Janu Skalickému * 6.3.1777 † 30.3.1807, teprve 16letému byla už v r. 1793 v gruntovní knize připsána jeho rodná usedlost v hodnotě 30 rýnských na základě testamentu, který jeho otec stačil ještě den před svou smrtí uzavřít. Otec mu při hospodářství zanechal 1 kutý a 1 valný vůz, pluh, brány a všechno ostatní nářadí, jednoho tažného koně a jednoho koně na dluh v ceně 20 tolarů. Pak z jednotlivých dědiců matce 3 krávy, jednu jalovici, 4 dojné a 2 jalové ovce, dceři Rozíně 3 dojné krávy, 1 jalovici, 4 dojné a 2 jalové ovce a to tím způsobem, že když bude potřeba, nastupující hospodář jim tento dobytek vydá. Stejný podíl dobytka přináležel i samotnému Janovi. Otec také poznamenal, že jeho dcera Anna z prvního manželství už dostala svůj podíl očizny i dobytka, ovšem její otčím Josef Bil jí ještě mimo tento podíl „z lásky přidal“ 7 rýnských 30 krejcarů, jednu krávu a jednu jalovici, 4 dojné a 2 jalové ovce. Mimoto Jan jako budoucí hospodář byl povinen až do smrti obou, matce a otčímovi Josefu Bilovi „pro jeho dobré hospodářství a vychování malých dítek“ držet výminek. Ten obnášel zdarma jim pást při svém dobytku 4 krávy a 6 ovcí, obdělávat jim pod chalupou roli pro jednu měřici vysetí i s úvraťami až po příhon, roli nad lipú, 12 záhonů dlúhých a lúku od stodoly k lípě. Následující výčet napovídá, jak nemalý význam při hospodářství u nich mělo ovocnářství: ze stromů jednu hrušku jakubinku za chlévem a druhú štěpúvku u sušírny, čtyři hrušky nad hromadiskem, pak jednu jabloň a to trní při ní pod maštalú, a 2 hrušky, které jsou na výmince, i také jeden štěpek malý u chléva v zahradě.
Tento Jan představoval však už poslední generaci rodu a jeho předčasným úmrtím rod Skalických vymřel po meči.
Jan nechal dne 11.3.1807 sepsat svou poslední vůli. Manželce zůstalo při hospodářství z dobytka 4 krávy, 2 jalůvky, 2 koně a 6 ovec. Nezůstal ovšem po něm žádný potomek a původ jeho první manželky Mariny † 7.8.1800 a stejně tak i jeho druhé manželky Mariny Janíčkové při sňatku 14.10.1800 zapsané jako dcery Jiřího Janíčka z Prostřední Bečvy, jejíž záznam narození ovšem nebyl nalezen, zůstává neznámý a nejasný.
Prostřední Bečva.
Indikační skici stabilního katastru z roku 1833 s vyznačením usedlosti U
Skalických.
Rod Mikulenků 1807-1901 na usedlosti U Skalických.
Na usedlost podle starého a nového číslování domů 17/51, pro niž se v mapách až do současnosti zachovalo pomístní jméno U Skalických, usedl sňatkem s 27letou vdovou Marinou Skalickou dne 28.7.1807 Jiří Mikulenka (* 22.3.1786 † 2.4.1859), syn prostřednobečvanského fojta Jiřího Mikulenky a Roziny, roz. Malinové z hornobečvanského fojtství. Pod poručnictvím svého bratra fojta Michala Mikulenky, jak dokládá jeho svatební smlouva, uzavřel sňatek dva měsíce po smrti jejich otce.
Nástupcem na usedlosti U Skalických se stal jeho jediný potomek, který se dožil dospělosti,
Jiří Mikulenka (* 7.6.1820 † 4.9.1901). Byl dvakrát ženat. Z prvního manželství se měl stát a také se dočasně stal jeho pokračovatelem v hospodářství syn Pavel Mikulenka (* 3.6.1849 † ?). Známou zůstala ještě jeho dcera Barbora, provdaná za půlpasekáře Martina Ondryáše z čp. 26, která z předchozí doby po sobě zanechala nemanželského syna Floriana Mikulenku. Život Jiřího Mikulenky, jehož úmrtím se však jeho rod z usedlosti U Skalických již zcela vytrácí, nebyl patrně do vysokého stáří vůbec lehkým. V r. 1876 usedlost podstoupil synu Pavlovi. Za Pavlova hospodaření však byla od poloviny 80. let zatížena dluhy. Od přelomu 80. a 90. let Pavel s rodinou z rodného gruntu odchází a ponechává na něm s novým vlastníkem otce Jiřího samotného jako výminkáře s vnukem Floriánem Mikulenkou, zatímco sám s vlastní početnou rodinou se jako podruh stěhuje z místa na místo a pobýval na Prostřední Bečvě na čp. 44 a 65. Ovšem někdy po r. 1893 s manželkou a nejmladšími dětmi Františkem (1891) a Františkou (1893) se vystěhoval neznámo kam. Jeho nejstarší synové Pavel (1878) a Josef (1880) se stávají čeledíny na rodné usedlosti U Skalických při rodině nového hospodáře Františka Tovaryše a mladší děti Hermína (1877), Eduard (1882), Augustin (1884) a Julius (1889) přebývají se staříčkem Jiřím Mikulenkou na jeho výminku. Nevíme, kde záhy směřovaly kroky těchto sourozenců, snad následovali své rodiče do místa jejich pobytu, pouze o Juliovi zůstalo poznamenáno, že zemřel jako 16letý služebný v Hranicích.
Z dětí z druhého manželství Jiřího Mikulenky (1820-1901) uvádíme syna Augustina (1862-1922), který se uchytil jako rolník na Solanci 34 a Jiřího (1858-?), usedlého hospodáře na Horní Bečvě 430, na usedlosti založené zřejmě už před rokem 1795 ve tříčtvrtinovém dědičném podílu fojta Mikulenky v javořině Jezerné v sedle mezi Kotlovou a Hrubou Kyčerkou. Jiří Mikulenka (1858-?) s rodinou však usedlost zvanou Stará Kotlová neudržel a v r. 1911 ji pozbyl v dražbě.Prameny:
dostupné z http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d1/docs/D0001-54.htm , el. str. 52.
dostupné z http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/d2/docs/D0002-50.htm , el. str. 153, 311, 662.